Co je řádková kamera?

Řádková kamera obsahuje jeden řádek bodových senzorů namísto jejich uspořádání ve 2D matici. Zachycené snímky jsou nepřetržitě odesílány do počítače, který je navzájem spojí a vytvoří z nich obraz. Tento proces umožňuje vytvořit ostré snímky objektů, které se kolem kamery pohybují velkou rychlostí. Tento typ kamery je často používán u sportovních závodů k pořizování cílových snímků, ze kterých se určí vítěz závodu v případě, kdy cílovou čáru protne více závodníků skoro současně. Tyto kamery lze také použít jako průmyslové přístroje pro analýzu rychle probíhajících procesů.

Co je Camera Link?

Camera Link je standard protokolu pro sériovou komunikaci, navržený pro aplikace počítačových kamerových systémů a vycházející z rozhraní Channel-link společnosti National Semiconductor. Jeho účelem byla standardizace vědeckých a průmyslových video produktů, včetně kamer, kabelů a převodníků videa. Standard je udržován a spravován organizací AIA (Automated Imaging Association), což je globální profesní skupina v oblasti strojového vidění.

Camera Link používá jeden až tři čipy transceiverů Channel-link se čtyřmi linkami, každá se 7 sériovými bity. Camera Link tedy používá minimálně šířku 28 bitů k vyjádření až 24 bitů rastrových dat a 3 bity pro signály videosynchronizace, přičemž jeden bit zbývá volný. Bity videosynchronizace se jmenují Data Valid, Frame Valid a Line Valid. Data jsou serializována ve formátu 7:1, čtyři datové toky a vyhrazený hodinový signál probíhají po pěti párech LVDS. Přijímač zachytí čtyři datové toky LVDS a hodinový signál LVDS a poté všech 28 bitů a hodinový signál přepošle desce. Podle standardu Camera Link je těchto 28 bitů přenášeno po 4 serializovaných diferenciálních párech se součinitelem serializace 7. Paralelní data hodin jsou přenášena spolu s daty. Obvykle musí být generováno 7 hodinových signálů v bloku PLL nebo SERDES, aby mohlo být přeneseno serializované video. Pro deserializaci dat slouží posuvný registr a počitadlo. Posuvný registr zachytí postupně všechny serializované bity a poté data zaregistruje do paralelní hodinové domény – jakmile počitadlo dat dosáhne konečné hodnoty.

CMOS (Complementary metal–oxide–semiconductor) (vyslovuje se /ˈsiːmɒs/) je technologie pro konstrukci integrovaných obvodů. Technologie CMOS se používá v mikroprocesorech, mikrořadičích, statických pamětech RAM a jiných digitálních logických obvodech. Technologie CMOS se také používá v několika analogových obvodech, například obrazových senzorech (senzory CMOS), převaděčích dat a vysoce integrovaných vysílačích-přijímačích určených pro různé typy komunikace. Frank Wanlass si technologii CMOS patentoval v roce 1963 (patent USA č. 3 356 858). Technologie CMOS je také někdy označována delší zkratkou COS-MOS (complementary-symmetry metal–oxide–semiconductor). Slova „complementary-symmetry“ (komplementární symetrie) vyjadřují fakt, že v typickém stylu digitálního návrhu s technologií CMOS se používá komplementární a symetrické páry tranzistorů řízené elektrickým polem z křemíkového polovodiče typů N a P (MOSFET) pro logické funkce. Dvěma důležitými charakteristikami zařízení CMOS jsou imunita proti velkému rušení a nízká statická spotřeba proudu. Jeden tranzistor z páru je vždy vypnut, a proto kombinace řad spotřebovává významnější množství proudu jen v okamžicích přepínání mezi stavy vypnuto a zapnuto. Z toho také vyplývá, že zařízení CMOS neprodukují tolik ztrátového tepla jako jiné formy logických obvodů, například logika TTL nebo NMOS, u kterých normálně existuje určitý permanentní proud i v době, kdy nedochází ke změně stavu. CMOS také umožňuje dosáhnout vysoké hustoty logických funkcí na čipu. Právě díky tomuto faktu se CMOS stala nejpoužívanější technologií v čipech VLSI. Fráze „metal–oxide–semiconductor“ (kovově-oxidový polovodič) odkazuje na fyzickou strukturu určitých tranzistorů řízených elektrickým polem, které mají kovovou elektrodu hradla umístěnou na vrstvě izolantu z oxidu křemičitého, který je zase umístěn na polovodičovém materiálu (původně byl používán hliník, nyní je tímto materiálem polysilikon). Jiná kovová hradla se vrátila na scénu s příchodem high-k dielektrických materiálů do procesu CMOS, který oznámily společnosti IBM a Intel pro 45nm a novější výrobní technologie.

Co je rozlišení?

Rozlišení obrázků je úroveň detailů, které jsou v obrázku vyjádřeny. Pojem se vztahuje na rastrové digitální obrázky, filmové snímky a jiné typy obrázků. Vyšší rozlišení znamená, že v obrázku je více detailů. Rozlišení obrázku se dá měřit různými způsoby. V podstatě jde o to, že rozlišení určuje, jak blízko u sebe mohou řádky obrázku být a zároveň je bylo možné navzájem odlišit. Jednotky rozlišení se mohou vázat na fyzické velikosti (například počet řádků na mm nebo počet řádků na palec), na celkovou velikost obrázku (počet řádků na výšku obrázku; též prostě jako řádky, řádky v TV nebo TVL), nebo na obdélníkový výřez. Namísto řádků jsou často používány páry řádků; složené z tmavého řádku a sousedního světlého řádku. Řádkem je buď tmavý, nebo světlý řádek. Rozlišení 10 řádků na milimetr znamená, že se 5 tmavých řádků střídá s 5 světlými řádky, nebo že jde o 5 párů řádků na milimetr (5 LP/mm). Rozlišení objektivů a filmů se často vyjadřuje v párech řádků na milimetr.